Všiml si toho někdo ? Mě, slepouna slepáckýho, museli teda upozornit. Ty změny jsou totiž velmi decentní. Mluvím o grafice NÚP. Její velení se transformovalo z Evy v Zuzanu – a Zuzany, ty já měl vždycky rád… ale Evy taky vlastně… – no, radši abych se nezakecal a moc neprokec´ : ta grafika JE prostě opravdu výraznější. Ale jak jsem řekl, decentně. Neboli zlehýnka, jak by řek´ Jerome. Není to žádná taková změna, která by se vnucovala, řvala do voka apod.  Až když začnete srovnávat dva výtisky, příkladně únor a březen, položený vedle sebe, tak na to přijdete. (Možná, teda… Hlavně abyste nebyli tak „bystrý“, jako jako já !) Jde o kosmetiku, která řeší např. přehlednost Obsahu, tiráže, záhlaví jednotlivých rubrik, atd. Je toho dosaženo většinou osvědčenou metodou, nazývanou zjednodušení. Ostatně i titulní stránka je teď taková údernější. A úderky mají přece v Čechách tradici… (V Teplicích spíš údery.)

   Ona ta výraznost je hrozně důležitá. To ví kdekdo. Malej příklad – taková rudá pěticípá hvězda. To je přece sakrakurvafix výraznej symbol. Taky si ho každej hned všimne a každej pamatuje. Nebo by aspoň měl. Tu barvu krve a těch pět ostrejch cípů, co píchají do všech světovejch stran, včetně tý pátý, co neexistuje. (Oni vždycky chtěli nejmíň všechno a radši ještě víc.) A takovejch výraznejch  ikon, stigmat a vůbec jevů je na světě 3 prdele, od kosočtverce až po haknkrajc. Tak proč bejt nevýraznej ? MY to teda nebudem.

   Ale kdyby i přesto měl někdo – třeba slepější než já – problémy s rekognoskací a výběrem akcí, zkusím zas jednou po delší době vyslovit pár tipů. Dopřejtež si her, občané, když na chleba snad, jak doufám, máte…

   Tak v kině Květen v Teplicích uvidíme, asi jako první v kraji, „Venkovského učitele“ Bohdana Slámy, závěr jeho trilogie, s Pavkou Liškou a Zůzou Bydžovskou, a to od 3. Do 9.IV. To v děčínském Sněžníku ho mají přesně o týden později. Naopak „Soukromou válku pana Wilsona“ pro milovníky politické dramatické faktografie (hrajou Hanks a Robertsová, rež. Mike Nichols – jo, ten, co skvěle udělal „Catch 22“) dávají v Děčíně od 3. do 6.IV. a naši… o týden později. – Dobře, děčíňáci, 50:50. Zato v Teplicích jede 28. a 29.IV. „Tahle země není pro starý“, další drsárna bratří Coenů. Jinde jsem ji v programech nenašel. „Once“ s oscarovými Irglovou a Hansardem je v Žatci 12. a v Děčíně 25.-27.IV. A přímý přenos z Metropolitní opery v N.Y.,  Donizettiho opera „La Fille du Régiment“ (Dcera pluku) je coby celorepubliková premiéra tohoto druhu v žateckém kině 26.IV. (Tam já ale nepůjdu, já znal její a plukovní paní matku markytánku a to mi stačí, to bude určitě ta samá ráce.) Podobnejch přenosů prý tu bude v budoucnu víc.

   A konečně : v DK Teplice 2.IV. Hegerová, 15.IV. Semafor – Šlitrovy a Ježkovy písně v „Život je náhoda v obnošený vestě“ a den nato koncert Katapultu v rámci rozlučkového turné. Tam mě taky nikdo neuvidí – nevěřím, že by se Říha zrovna na starý kolena něco naučil. A v JAZZclubu 3.IV. Antidiskotéka Jirky Černého a 11.IV. skupina Spolčení hlupců – a to je fakt šmakulajda, jak hudební extraspeciality takovéhoto kalibru nazývá teplicko-ústeckej řvoun Pepa Šutara.

   Tak si račte vybrat a nezapomeňte : radši bejt výraznej a pomluvenej, než v klídku jen takovej šedivej.

                                                                                                                                                              Yarda Pichlík    

 Právě probíhající bronchitida nezabránila frontmanovi v tom, abychom slyšeli zpěv. A ne ledajakej. Pepa, jak známo, zpívá játrama. A když je náhodou nechá doma, aby si vorazily, protože si chce dát trochu do sosáku, má v zásobě ještě pár dalších orgánů, který to utáhnou. Např. bluesový srdce, swingovej mozek, r´n´r ledví… a možná ještě ňáký ty žlázy ze zevní sekrecí. Vzdor chorobě utáhl celej koncert bez zjevnejch problémů.  Karpjuk (ex-Krleš) na kytaru je elektrickej démon – tady se musím shodnout snad s každým. Předposlední přídavek, Hendrixovo ‘Purple Haze’, byl toho nejlepším dokladem. Akorát bych se rád popásl na tváři nebožtíka Jimiho, kdyby slyšel, jak jeho pjosonku zpívá někdo technikou a stylem přirovnatelným ke kterémukoliv zpěvákovi z jakéhokoliv období Párplů.

 Josef, jeď v tom dál!

(pic)